Co je sociální bydlení - a proč o něm mluvíme?

Sociální bydlení

Kvalitní bydlení: je to lidské právo?

ANO

Na obecné (a národní) úrovni ho zaručuje Všeobecná deklarace lidských práv (v čl. 25) - dokument OSN, který Česká republika ratifikovala. A další mezinárodní dokumenty, např. Evropská sociální charta.

Zákon o obcích (128/2000 Sb.) obcím ukládá povinnost pečovat "v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví [...]"

Co když stát ani obec nepomohou?

Žádné sankce v dokumentech stanoveny nejsou. 

Mnoho obcí si ale uvědomuje, že investice do systému dostupného/sociálního bydlení se vrátí v pozdějších úsporách. Tyto úspory se týkají nákladů spojených s řešením problémů, které vyplývají z toho, že řada lidí bydlí v neuspokojivých podmínkách. Ruku v ruce s neuspokojivým bydlením mohou jít kriminalita, závislosti, absence dětí ve škole a školní neúspěch, předčasné ukončení školní docházky, nezaměstnanost, bezdomovectví, domácí násilí, zdravotní problémy... Dostupné/sociální bydlení vede ke zlepšení situace početné skupiny osob, které jsou zranitelné na volném trhu s bydlením. 

Musí se tedy stát a obec každému postarat o kvalitní bydlení? 

NE

Často to ani není v jejich možnostech. Velký díl odpovědnosti za to, jak žijeme, máme sami, Stát a obec by ale měli pomáhat těm, kdo jsou na trhu s bydlením ohroženi. Dlouhodobé či nenadálé sociální nebo zdravotní problémy, věk, národnost ani jiný důvod nemohou nikoho vylučovat z možnosti dosáhnout na bezpečné a zdravé bydlení. 

Kdo jsou "osoby zranitelné na volném trhu s bydlením"?

Nejsou to jen dlužníci nebo tzv. "nepřizpůsobiví":

Jsou to např. osaměle žijící senioři, rodiče-samoživitelé, osoby se zdravotním hendikepem nebo po návratu z ústavní péče/z vězení či mladé rodiny a mladí lidé na začátku kariéry. Může to být každý, kdo na bydlení musí vynakládat nepřiměřenou část svých příjmů. 


Když se řekne "sociální bydlení"...

Dostupné bydlení

Bydlení určené lidem, kteří si nemohou dovolit opatřit standardní bydlení na volném trhu s byty. Může jít o osoby v bytové nouzi nebo osoby bytovou nouzí ohrožené, ty, kdo musí vynakládat na bydlení nepřiměřenou výši svých příjmů. Dostupné bydlení není vázáno na podporu těchto osob ze strany sociálních služeb.

Sociální bydlení

Sociální bydlení je důstojné bydlení poskytované osobám v bytové nouzi nebo osobám bytovou nouzí ohroženým a lidem, kteří vynakládají na bydlení nepřiměřenou výši svých příjmů. V širším pojetí lze sociální bydlení chápat jako bydlení sloužící všem, kdo si nemohou dovolit opatřit standardní bydlení na volném trhu s byty. Sociální bydlení je poskytováno za specifických smluvních podmínek nájmu a v souladu s určitými principy (viz níže). Důležitým prvkem sociálního bydlení je podpora formou sociální práce a návaznost na systém sociálních dávek.

Principy sociálního bydlení

  • Princip solidarity: Základní princip sociální politiky státu: podpora je poskytována těm, kdo ji potřebují. Společenská solidarita upevňuje sociální smír ve společnosti.
  • Princip potřebnosti: Sociální bydlení má být přidělováno osobám, které se nacházejí v sociální nebo bytové nouzi, tedy na základě potřebnosti, nikoliv za tzv. zásluhy, které nesouvisejí s bydlením (např. bezdlužnost, aktivní hledání si zaměstnání, školní docházka dětí apod.). Tento princip nicméně neznamená, že uživatel sociálního bydlení nemusí řádně plnit povinnosti nájemce sociálního bytu obsažené v nájemní smlouvě a zákonech (řádné placení nájmu, služeb spojených s bydlením, řádnou péči o byt, dodržování domovního řádu apod.). Navíc mohou být součástí nájemní smlouvy další povinnosti, např. spolupráce se sociálním pracovníkem nebo splacení dosavadních dluhů. Přístup k sociálnímu bydlení by měly získat zejména a nejdříve nejohroženější skupiny osob, jejichž bytová nouze je nejnaléhavější, aby se jejich sociální propad zabrzdil a bylo možné jejich situaci řešit. Pro tyto účely a z důvodu transparentnosti se obcím doporučuje vypracovat si nástroje pro hodnocení bytové nouze.
  • Princip bydlení v bytě: Cílem je zabezpečit bydlení pro všechny ve standardních bytech, nikoliv ubytování v tzv. substandardních podmínkách (např. v ubytovnách nebo azylových domech, nevyhovujících bytech).
  • Princip nediskriminace: Při poskytování sociálního bydlení je zákonem zakázána diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Zakázána je přímá diskriminace - tj. situace (jednání, opomenutí), když některé z výše uvedených skupin není přístup k sociálnímu bydlení umožněn nebo když jí je poskytováno méně vhodné sociální bydlení než jiným skupinám obyvatel (např. méně kvalitní bydlení, bydlení v sociálně vyloučené nebo stigmatizované lokalitě, v místě se zhoršeným přístupem k zaměstnání nebo ke kvalitním veřejným službám, zejména kvalitním školám a podobně). Za diskriminaci je považována také segregace, tj. veřejnými orgány způsobená koncentrace příslušníků některé skupiny (zejména etnické) na jednom místě. Zakázána je také nepřímá diskriminace, tj. situace, když jsou sociální byty přidělovány na základě neutrálních pravidel, která ale v praxi vedou k znevýhodnění některé z výše uvedených skupin při přístupu k sociálnímu bydlení.
  • Princip individuálního a diferencovaného přístupu: Systém a nástroje sociálního bydlení musí být schopny reagovat na různé potřeby různých osob - a to již od okamžiku ohrožení ztrátou bydlení (prevence) po návrat či vstup do běžného bydlení. Efektivní systém sociálního bydlení by měl zahrnovat široké spektrum nástrojů - od poskytování informací přes podporu sociálních pracovníků až po faktické poskytovaní sociálního bydlení. Jednotlivé podpůrné služby mají být nabízeny na dobrovolné bázi všem osobám nebo domácnostem, které je budou využívat podle svých individuálních potřeb.
  • Princip nesegregace: Systém sociálního bydlení bude podporovat bydlení v důstojných podmínkách ve snaze nepodporovat vytváření nových či rozšiřování již existujících sociálně vyloučených lokalit. Pořizování nových sociálních bytů nebo navyšování počtu obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách není v souladu s pravidly Evropské unie. Životní podmínky ve stávajících sociálně vyloučených lokalitách by měly být zlepšovány.
  • Princip posilování kompetencí: Podpora uživatelů sociálního bydlení by měla vést k vlastní odpovědnosti a ke schopnosti udržení si standardního bydlení. K naplnění tohoto principu je nutné zajistit sociální práci nebo sociální služby. Součástí principu je i edukace směřující k šetrnému životnímu stylu (omezení plýtvání).
  • Princip prevence: Základní součástí efektivního systému sociálního bydlení je předcházení vzniku bytové nouze nebo jejího zhoršení až do situace, kdy bude k jejímu řešení nutné využít mechanismy krizových či sociálních bytů. Nástroje prevence zahrnují předcházení vystěhování, dluhové poradenství, bydlení s podporou (sociální práce), sociální dávky a samozřejmě též provázanost jednotlivých nástrojů. Zásadní roli pro předcházení bytové nouze hraje zajištění a koordinace aktivit na místní úrovni. Preventivní aktivity jsou realizovány nejen v rámci systému sociální ochrany, ale musejí být vyvíjeny i v resortu zdravotnictví, místního rozvoje (bytová politika), školství aj.
  • Princip subsidiarity: Konkrétní výběr nástrojů systému sociálního bydlení i způsoby jejich aplikace v rámci funkčnosti systému je třeba ponechat v závislosti na místních podmínkách na volbě příslušné úrovně veřejné správy a samosprávy.

Krizové bydlení

Krizové bydlení e chápáno jako prvek sociálního bydlení, představuje rychlý nástroj pomoci v krizových situacích (krizové bydlení mohou využít oběti domácího násilí nebo osoby domácím násilím ohrožené, domácnosti/osoby, u nichž vinou nemoci, úrazu, úmrtí v rodině či jiné nepředvídané události dojde k dočasnému nebo trvalému výpadku příjmu atp.). Většinou jde o speciálně vyčleněné byty, které podléhají zrychleným postupům při schvalování nájemní smlouvy či smlouvy o ubytování. Jde o krátkodobé formy ubytování, zpravidla poskytované na dobu kratší než jeden rok.

Bezdomovectví

V bezdomovectví se nacházejí lidé, kteří žijí bez střechy nad hlavou, bez bytu (např. v azylových domech, na ubytovnách), v nejistých nebo nevyhovujících podmínkách (dočasně u příbuzných, v bytech/domech neposkytujících dostatek soukromí, pro děti klid na přípravu do školy, na spaní, vy bytech nevyhovujících standardům bydlení - vlhko, plísně, hlučnost...). Bezdomovectvím jsou více ohroženy např. vícečlenné rodiny, rodiče-samoživitelé, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé opouštějící ústavy (psychiatrické léčebny, nemocnice) či vězení, mladí lidé vycházející z dětských domovů, ale např. i mladí lidé na začátku pracovní kariéry, jimž rodiče nemohou poskytnout finanční podporu.

Housing First

Housing First neboli "bydlení především" je koncept, podle něhož je třeba poskytnout lidem bez domova standardní bydlení bez předchozí léčby či "tréninku" a současně jim zajistit potřebnou pomoc v souladu s jejich individuálními potřebami. Cílovou skupinou jsou zejména lidé bez domova, kteří tzv. "propadávají" sítí sociálních služeb, trpí zdravotními problémy, vážným duševním onemocněním, závislostí na návykových látkách a dalšími zdravotními omezeními. Pro udržení bydlení zároveň potřebují velkou míru podpory ze strany sociálních pracovníků a dalších profesionálů.

Sociálně vyloučená lokalita (SVL)

Dům, část nebo celá ulice obývaná rodinami nebo jednotlivci vykazujícími symptomy sociálního vyloučení - obvyklá je nižší úroveň vzdělání, dlouhodobá nezaměstnanost, rizika plynoucí z nestabilního prostředí, kdy jsou obyvatelé nuceni volit alternativní způsoby obživy (např. práce načerno), častý je výskyt sociálně patologických (drogy, alkohol).

Zdroje (a další informace):

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky